Otevřený dopis chovatelce koček
Vážená chovatelko,
před časem jsem u Vás zakoupila koťátko. Na svých stránkách jste tvrdila, že koťátka z Vaší chovné stanice odcházejí do nových domovů čistotná, vymazlená a perfektně socializovaná. Po několika letech společného soužití s Vaším odchovem bych tato tvrzení ráda uvedla na pravou míru. Z toho malého rozkošného koťátka s nevinným pohledem vyrostl aktivní člen chlupaté teroristické buňky. Vzhledem k tomu, že jsme udělali tu "chybu", a pořídili si ještě jedno "perfektně socializované" koťátko, mohu vzniklé společenství takto nazývat. Zatajila jste nám několik skutečností. Například slovo "vymazlené" lze používat v souvislosti s těmito našimi jedinci jen omezeně. My bychom se mazlili, ovšem, pokud "drobeček" nemá zrovna náladu, odmění nás vražděním člověčí ruky zadními nohami či kousnutím. Ale když se mu zachce dobroty, prodřel by nám hlavičkou kalhoty. Někdy ovšem stačí i významný pohled na krabičku s mlsáním a stojíme s dobrotou v pozoru. Co se týká čistoty, ano, na toaletu trefí...i do ní, ovšem nechápu, kde se berou kocouří bobky na zemi v koupelně zahrabané pod předložkou, v obýváku na sedačce či v mé posteli. Termín "perfektně socializované" je mi záhadou. Mám si pod ním představit sobotní ráno, kdy si každý normální člověk užívá prodlouženého spánku, ovšem ne tak my, díky našim dvěma kočičím "Ládinům"?! Perfektně socializovaný pro mě totiž znamená:" Vstávej! Já chci svojí oblíbenou konzervu! Je jedno, že je teprve šest! Nevstaneš? Dobrá! Budu bouchat packou tak dlouho do skříně, až vstaneš! Nechce se ti? Taky dobře! Přidám svůj "něžný zpěv"! Pořád nic? Nevadí! Nasadím těžký kalibr, zvýším intenzitu bouchání a přidám nějaký ten decibel! Pořád nic! Cože? Oháníš se po mě polštářem? Tsss! To je slabá káva! S rozeběhem přistanu na tvém plném močovém měchýři. Mířím přesně! A ještě ti vyšetřím oční pozadí, až ti vrazím svůj čumák do oka. Pořád nevstaneš? No jo, tak to ti musím začít škrábat pacánkem na všechny části těla, co koukají zpod peřiny. Pokud ti to pořád nestačí, tak si ještě mohu začít umývat svoje části těla přímo u tvé hlavy.Víš dobře, u které mlaskám nejvíc! A taky můžu říct bráchovi, aby se přišel pomazlit. Vrní jako trakator a když ho to popadne, dokáže být velice neodbytný! A do skříně umí bouchat taky. Zpěvem mě dokonce překoná! Tak co? Už vstaneš?"
Řekněte sama, po takovém útoku nemám na vybranou a vstát musím. Není mi dovoleno ani zajít do koupelny. Pokud neuposlechnu povel "Jdi do kuchyně pro konzervu", nadává mi, že zdržuju. Vážená chovatelko, uznejte, že zatajení těchto skutečností od Vás nebylo zrovna pěkné. Měla jsem si snad raději pořídit papouška, i když...dokážu si představit tu slovní zásobu, až by se domáhal snídaně.
Tedy závěrem... mé milé chovatelky dobře vědí, že tento otevřený dopis je recese,a že bych svoje dva kluky za nic na světě nevyměnila, ani za mluvícího papouška. Kluci letos v červenci oslavili 3 a 4 roky, jsou v pohodě a jsou to pořád naše lááásenky. Našich chovatelek si velmi vážím a jsem ráda, že jsme stále v kontaktu. A moc děkuji za podporu, když jsme byli nemocní. Ale holky, o těch kočičích "teroristických praktikách" jste mi říct mohly... :-DDDDD